Krajské integrované centrum nakládání s odpady - Technologie

Přeskočit na menu

Spalovny ovzduší neškodí

Každé zařízení, které něco spaluje, má ve spalinách látky pro životní prostředí škodlivé - škodliviny. Týká se to nejen spaloven komunálního odpadu nebo elektráren na uhlí. V podstatě stejné škodlivé látky odcházejí i z komína rodinného domku, kde topí uhlím, nebo z motoru nákladního automobilu. Jde jen to, aby byly škodliviny ve spalinách zachyceny dřív, než uniknou do ovzduší.
Pro všechna možná energetická zařízení (kotle na uhlí, dřevo, plyn, mazut atd.) stanovuje naše legislativa limity znečišťujících látek, odcházejících do ovzduší. Tyto emisní limity nesmí zařízení překročit, jinak mohou dostat vysoké pokuty nebo být vyřazena z provozu.
Pro spalovny komunálních odpadů stanovuje tyto limity směrnice EU 76/2000 o spalování odpadů. Jak je vidět z přiložené tabulky, emisní limity jsou pro spalovny mnohem přísnější, než u ostatních zařízení. Některé látky dokonce nejsou u jiných energetických zařízení sledovány vůbec.
Když porovnáme emisní limity spaloven, zjistíme, že se nejvíce blíží limitům kotlů, používajících zemní plyn, který je všeobecně považován za mimořádně čistý zdroj energie.

Dioxiny a furany

Možná nejsledovanějším údajem u spaloven je údaj o koncentraci PCDD/PCDF (polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany). Jde o organické látky, které se velmi těžko rozkládají, a proto se mohou hromadit v tělech lidí i zvířat a způsobovat určité nemoci.
Jsou to sloučeniny, které vznikají při každém spalovacím procesu (elektrárny, lesní požáry, domácí topeniště, ohňostroje). Aby dioxiny a furany neunikaly do okolí, dodržuje spalovna určitou minimální teplotu a dobu zdržení spalin (850 °C, 2 sec.) a má zavedeno vysoce účinné, několikastupňové čistění spalin.
Emisní limit látek PCDD/PCDF ve spalinách stanovila Evropská unie na 0,1 nanogramu v m3. Je to velmi malé číslo – nanogram je 0,000000001=10-9 gramu. Přesto všechny spalovny u nás tento limit s velkou rezervou plní.

Tabulka: Porovnání emisních limitů vybraných zařízení (v miligramech na m3)

  Spalovny odpadů Uhelné kotle Kotle na dřevo Kotle na mazut Plynové kotle Fluidní kotle
Tuhé emise 10 100 250 55 28 67
Organický uhlík 10   50      
Oxidy síry (jako SO2) 50 1667 2500 945 19 533
Oxidy dusíku (jako NO2) 200 435 650 250 111 267
Amoniak            
Oxid dusný            
Oxid uhelnatý 50 267 650 97 55 167
Chlorovodík 10          
Fluorovodík 1          
PCDD/PCDF(ng TE/Nm3) 0,1          
Rtuť 0,05          
Kadmium 0,05          
Ostatní těžké kovy 0,5          

Pozn. Použity limity podle Směrnice EU 76/2000 , o spalování odpadů, a Nařízení vlády č. 352/2002 (střední a malé zdroje znečišťování – do 50 MW). Hodnoty jsou přepočteny na 11% O2 , uvedeny v mg/m3 (kromě PCDD/PCDF) a vztaženy na suchý plyn při normálních stavových podmínkách (273 K, 1013 mbar).
Zdroj: EIC, s. r. o.

Energetickým využíváním odpadů lze dosáhnout:

  • Prokazatelně nejčistějšího zdroje energie získávané termicko oxidačním procesem. Žádné, sebelépe odsířené spaliny z elektrárenských procesů se nemohou svojí kvalitou srovnávat s vyčištěnými spalinami z procesů energetického využívání odpadů.
  • Úspory nenahraditelných zdrojů paliv.
  • Získávání čistých kovů – např. zinku (úpravou zbytkových materiálů z procesu čištění spalin na látkově využitelné frakce).
  • Desetinásobného snížení objemu a 60 – 70% ti snížení hmotnosti odpadu ukládaného na skládku.
  • Mineralizaci organického uhlíku.
  • Inertních vlastností zbytkových materiálů z procesu energetického využívání odpadů – zajištění trvalého bezpečného uložení do zemské kůry nebo zpracování na použitelné produkty.
  • Eliminování emisí skleníkových plynů.
  • Energetické využívání odpadů je z hlediska životního prostředí neutrální ve vztahu k oxidu uhličitému, který vnikne oxidací organického uhlíku. Tímto se, v porovnání se skládkováním, zamezí emisím skleníkových plynů - uhlovodíků (z velké části methanu).
  • Energetické využívání spalitelných odpadů, které nelze látkově využívat, vyhovuje všestranným nárokům kladeným na ochranu životního prostředí.
  • Garantuje minimální emisí do ovzduší a vody a umožňuje zpracování většiny zbytkových látek na použitelné produkty.

Budoucí generace budou v souvislosti s udržitelným rozvojem zcela jistě posuzovat generaci současnou na základě těchto kriterií:

  • Kolik přírodních zdrojů bylo proměněno v odpad?
  • Kolik odpadů bylo příštím generacím přenecháno ve formě tzv. starých zátěží?

Nové technologie umožnily člověku se rychle rozšířit do nových regionů - až na hranici tzv. únosné kapacity Země, která podle vědeckých odhadů obnášela:

  • 1-10 milionů lidí, doba kamenná
  • 100 milionů lidí, přechod k polnohospodářství
  • 1000 milionů lidí, vynález pluhu

Moderní technicko - chemická, průmyslová ekonomika výrazně zvýšila únosnou kapacitu a tak je dle odhadů do 50 ti let možné posunout hranici únosné kapacity na cca 10 miliard lidí (medicína, hygiena, prodloužení lidského věku, klesající úmrtnost kojenců).
Zvětšení únosné kapacity znamená:

  • Vysokou spotřebu limitovaných a neobnovitelných zdrojů fosilních energií
  • Vysokou produkci odpadů

Země se tak stává výrobním střediskem a zároveň střediskem na zbavování se odpadů.

Jedna z nejvýznamnějších úloh každé generace je, chovat se tak, aby bylo příštím generacím zajištěno intaktní životní prostředí.

Z hlediska odpadového hospodářství je tento úkol splnitelný pouze dodržováním těchto hlavních zásad:

  • Zamezování či omezování výskytu odpadů
  • Redukování škodlivých či jinak jedovatých látek ve spotřebních předmětech
  • Látkové využívání odpadů
  • Energetické využívání odpadů
  • Produkce minimálního množství inertních zbytkových materiálů

Úplné naplnění těchto zásad není v současné době realizovatelné.

Nicméně tyto zásady představují maximum úsilí, respektive představují základní filosofii odpadového hospodářství.

^ nahoru


Podmenu


Hlavní menu